V pondělí 4. 3. 2024 žáci devátého ročníku vyrazili na exkurzi do koncentračního tábora Osvětim v Polsku. Prohlídka tábora Auschwitz I a Auschwitz II byla poutavě komentována česky mluvícími průvodci.
Cestování bylo zdlouhavé, ale každý si ho užil po svém. Někteří odpočívali, jiní si povídali, někdo si hrál. Zastávku na zpáteční cestě se povedlo naplánovat do „mekáče“, čímž se uspokojily touhy žáků po fast foodu.
Po náročném dni jsme večer všichni v pořádku dorazili zpět.
A takhle to vnímali naši žáci:
„Bylo to zajímavé, ale traumatizující.“ L.
„Prohlídka obou částí Auschwitz byla zajímavá, někdy až děsivá.“ T. a V.
„Čekaly jsme to horší, ale i přes to jsme se dozvěděly spoustu zajímavých a zdrcujících informací.“ M. a N.
„Tábor v Osvětimi mi připadal nekonečný. Dávalo mi to husí kůži. Přijde mi neuvěřitelné, že jsme se procházeli ve stejných prostorách jako zajatci tenkrát. Historii Osvětimi by měl znát každý.“ A. a N.
„Exkurze do Osvětimi se nám líbila. Mohly jsme si tam lépe uvědomit, co se tam kdysi dělo a viděli jsme místo, kde umřely tisíce lidí.“ D. a E.
„Bylo to opravdu smutné a nedá se to popsat někomu, kdo tam nebyl.“ F. a T.
„Bylo to někdy hodně nepříjemné, ale hodně zajímavé.“ A. a M.
„Bylo to smutné. Ta zvěrstva, co se tam děla se nedají popsat slovy.“ J. a V.
„V určitých částech to bylo traumatizující. Když jsme se dozvěděly, že někteří vězni ještě žijí, byly jsme v šoku.“ K. a L.
„Zaujalo nás, v jakých podmínkách vězni žili, co vše museli dělat, a i kolektivní tresty, když se někdo pokusil o útěk. Po této exkurzi si dokážeme mnohem lépe představit, jak to chodilo za 2. světové války. Vidět to na vlastní oči je něco úplně jiného než se o tom jen učit ve škole. Zajímavé a zároveň děsivé bylo vidět tisíce bot, kufry se jmény a látku vyrobenou z lidských vlasů. Myslíme si, že je důležité to vidět, aby se v budoucnu nic takového už neopakovalo.“ V. a B.








